Na konci tohoto týdne proběhne dlouho očekávaný summit lídrů EU, na kterém má mimo jiné dojít k završení několikaměsíčních diskuzí o podobě nového klimatického cíle EU pro rok 2030. Premiér Andrej Babiš by zde měl podpořit navrhovaný cíl 55 %. Je to to nejmenší, co může pro českou ekonomiku a občany udělat.
Příštích deset let bude z hlediska globálních snah o zpomalení probíhajících změn klimatu zásadních. Povinnost navýšit tento cíl tak mají všechny země, které před pěti lety podepsaly a ratifikovaly Pařížskou dohodu, včetně České republiky. Současný cíl snížit do roku 2030 evropské emise o 40 % oproti roku 1990 je z hlediska klimatické vědy již zastaralý a na stole je nyní jeho zvednutí na alespoň 55 %.
Ďábel se ovšem skrývá v detailu a tak tento na první pohled ambiciózní cíl nakonec nemusí být až takovou zátěží, jak se může zdát, a to ani pro průmyslově orientovanou zemi, jako je Česká republika. Zaprvé, jedná se o kolektivní cíl pro EU jako celek. Jednotlivé členské státy pak k jeho naplnění přispějí svým podílem, který může být vyšší či nižší než unijní průměr. Tento podíl bude s největší pravděpodobností určen na základě struktury ekonomiky a míry HDP na hlavu, tudíž pro Českou republiku by z toho vyšel cíl nižší než 55 %.
Zadruhé, v návrhu Evropské komise, o kterém budou tento týden lídři členských států hlasovat, je před navrženým cílem slovíčko „čistý“, což znamená, že by se do něj započítávaly také tzv. propady emisí, jinými slovy emise, které jsou z atmosféry pohlcovány například v lesích či v půdě. Reálně by tak Evropská unie měla snížit své vypouštěné emise jen o 51 – 53 %, zbytek by se započítal z emisí tímto způsobem pohlcených.
Tento detail je často kritizován ekology, jelikož díky němu dojde ke snížení části emisí jenom na papíře a ve srovnání třeba s novým cílem Velké Británie, která chce za stejné období snížit své emise o 68 %, je evropský cíl markantně slabý. Britská vláda přitom při svém rozhodování určitě nevycházela z nějaké ideologie, ale z dat a odborných podkladů, které jasně ukázaly, že tento cíl je dosažitelný a představuje jedinečnou příležitost pro britskou ekonomiku.
Česká republika může bez váhání podpořit vyšší cíl
Česká republika je v mnohém srovnatelná právě s Velkou Británií. Stejně jako Británie v našem ekonomickém rozvoji hrálo historicky silnou roli uhlí a emisně náročná průmyslová odvětví. Na rozdíl od českých politiků ale ti britští pochopili, že 19. a 20. století jsou dávno pryč a ekonomika budoucnosti se na historii neptá.
Proč by tedy český premiér měl vyšší emisní cíl tento týden podpořit? Důvodů je několik. V první řadě jsou to důvody ekonomické. Na tom, že naše ekonomika potřebuje modernizovat se shodnou snad všichni napříč politickým spektrem. Dekarbonizační trend s sebou přináší i bezprecedentní množství finančních prostředků, které budou dostupné členským státům jako podpora v jejich snahách snižovat emise. Čím dříve začneme zelené projekty připravovat, tím lépe. Nicméně ještě zásadnějším důvodem je fakt, že Česká republika jakožto exportní země, kde evropské země tvoří přes 80 % našeho exportního trhu, si nemůže dovolit tento trend zaspat. Bez ozelenění dodavatelského řetězce přijdeme brzy o zakázky. Český byznys si je toho vědom a již se na tyto změny připravuje. I byznysmeni z konzervativního oboru dopravy, nedávno například Martin Vohánka z Eurowagu, vyzývají k tomu, aby se ekologická transformace „využila k návratu českého průmyslu na špici“. Takových hlasů stále přibývá a vláda by je měla podpořit, nikoliv házet klacky pod nohy.
Druhý důvod je politický. Poprvé za dlouhou dobu má Česká republika možnost vymanit se z pozice evropského trouble makera a reprezentovat střední Evropu v pozitivním světle, jakožto konstruktivního partnera ve vyjednávání. Polsko a Maďarsko na sebe nyní poutají negativní pozornost hašteřením o unijním rozpočtu a podmínce právního státu. Česká republika je v této otázce jasně na straně západních zemí EU. Pokud by svojí pozici chtěla ještě upevnit, podpora vyššího klimatického cíle by byla pro to vhodnou příležitostí.
Třetím důvodem je praktická proveditelnost vyššího emisního cíle. V poslední době vyšlo hned několik nezávislých studií, které potvrzují, že Česká republika může během příštích deseti let snížit své emise minimálně o 55 %, ne-li o víc. Například podle studie think tanku Ember může Česká republika snížit své emise o 60 % pokud do roku 2030 vypne všechny své uhelné elektrárny a teplárny a místo nich podpoří výrobu energie ze slunce a větru v podobné míře, jako to již udělalo například Rakousko či Finsko. Tento scénář je nejen technicky proveditelný, ale i nákladově efektivní. Rozvoj obnovitelných zdrojů navíc přinese odhadovaných 45 000 nových pracovních míst.
V neposlední řadě je zde pak společenský důvod, proč by Andrej Babiš měl vyšší cíl podpořit. V české společnosti narůstá jak obava z dopadů změn klimatu (více lidí se obává sucha než koronaviru), tak i chuť tento problém řešit (66 % Čechů vidí v evropské zelené agendě příležitost pro ochranu české krajiny). Ani ne rok před parlamentními volbami by tak bylo nerozumné preference většiny voličů nevyslyšet a jít proti převládajícímu veřejnému mínění.
Ať už jednání evropských lídrů dopadne v závěru týdne jakkoliv, výsledkem bude nakonec pouze číslo. Probíhající makro trendy to už ovšem příliš neovlivní. Evropa a potažmo i zbytek světa bude v příštích deseti letech výrazně snižovat své emise, protože to bude zaprvé ekonomicky výhodné a zadruhé existenčně nutné. Česká republika má nyní jedinečnou možnost odpoutat se od své zažité pozice „proti všem“ a ukázat se jako sebevědomý stát připravený čelit výzvám 21. století. Dobrých důvodů pro to má hned několik.
Autorka: Kateřina Davidová, Institut pro evropskou politiku EUROPEUM a Centrum pro dopravu a energetiku
Článek vyšel na serveru ihned.cz dne 10. prosince 2020.