Komentář vyšel 1. 4. 2020 v Lidových novinách v rubrice Názory, autorkou je Vendula Karásková z AMO.
Při současném nedostatku zdravotnického materiálu se každý stát snaží chránit hlavně své občany a sehnat respirátory, roušky a další vybavení jednoduše kde se dá (ať už z Číny nebo zabavením dodávek pro okolní státy). Stále více se tak ozývají rozhořčené otázky, kde je pomoc Evropské unie. Unie přitom pracuje na třech frontách – zajišťuje, aby potřebný materiál zůstával v EU, aby ho mezi sebou státy EU sdílely a spolupracuje i s průmyslem na podpoře produkce.
Zaprvé Unie může dělat jenom to, co jí jednotlivé státy dovolí. Přesto v těchto dnech jedná činoroději, rychleji a účinněji, než je běžné nebo než jak si pamatujeme z migrační krize v roce 2015. Důležitá je jak koordinace sedmadvacítky států a jejich odlišných priorit, tak role celkového evropského „rozhodčího“, který hlídá, aby všichni hráli podle domluvených pravidel.
To, jak je to zásadní, se ukázalo například u hodně diskutovaných případů přeshraničního obchodu se zdravotnickými pomůckami. Například Německo, Francie, ale i Česká republika zakázaly veškerý vývoz roušek, respirátorů a jiného zdravotnického materiálu. Kritici Unie, mimo jiné i europoslanci za SPD, začali s gustem šířit zprávu, že Německo zadržuje dokonce materiál, který již má Česko objednaný a zaplacený. To se sice neprokázalo, hoax nicméně sloužil jako další munice proti Unii.
Kritizovaná EU se ale do věci záhy vložila a zasadila se o volný pohyb zboží po Evropě, do kterého patří i zdravotnický materiál. Německu a Francii pohrozila, že celá záležitost skončí žalobou, kterou by Berlín a Paříž jistě prohrály. Díky tomu se podařilo vývoz zdravotnického materiálu odblokovat a oba státy svá opatření zmírnily – z čehož máme prospěch i my v České republice. Český zákaz vývozu přitom platil dál. Až minulý čtvrtek se premiéři a prezidenti zemí Unie shodli na tom, že všechny země (včetně Česka) svůj zákaz vývozu zdravotnických pomůcek do jiných členských států zruší co nejdříve.
I když tedy jednotlivé země můžou přijímat opatření, která uznají za vhodná, Evropská komise se umí domluvit i se silnými státy, jako je Německo nebo Francie, a prosadit dodržování společných pravidel. Sama Česká republika by s nimi vyjednávala z mnohem méně výhodné pozice.
Zdravotnický materiál zůstane v EU
Zároveň s obnovením dodávek mezi členskými státy Evropská komise zajistila, aby roušky, rukavice a další ochranný materiál neopouštěl unijní hranice. V půlce března se proto dohodla se všemi zeměmi EU na vyhlášení šestitýdenního zákazu vývozu zdravotnického materiálu mimo Evropu bez speciálního povolení od národních vlád.
Společný nákup prostředků
Za správu svých hmotných rezerv si zodpovídá každý stát sám, s nedostatkem ochranných pomůcek a zdravotnického materiálu se ale potýká celá Evropa. Komise proto spustila nový systém společných nákupů zdravotnického vybavení, do kterého se zapojilo i Česko, a v tuto chvíli už vybírá konkrétní nabídky na roušky, rukavice nebo plicní respirátory.
Země EU budou také moci využívat společné zásoby zdravotnického vybavení. Ze společné kasy se bude financovat 90 % nákladů na pořízení vybavení, jako jsou ventilátory, roušky, vakcíny a léky nebo laboratorní pomůcky. Zásoby budou uloženy v jednom nebo několika státech, které budou také zodpovědné za jejich nákup. Distribuci vybavení pak bude zajišťovat středisko EU pro koordinaci odezvy na mimořádné události – tak, aby se dostalo tam, kde bude nejvíce potřeba.
Ekonomická opatření – tradiční silné pole EU
I když v oblasti zdravotnictví jednotlivé státy EU příliš velké pravomoci Unii nesvěřily, EU je zvlášť silná jinde – v ekonomických opatřeních. Ta přitom budou důležitá při zmírňování dopadů krize na hospodářství. Proto už Unie uvolňuje obří sumy peněz na pomoc členským zemím a přišla s řadou návrhů a ekonomických záchranných balíků. Kritici bohužel zapomínají zmiňovat například to, že na boj proti koronavirové krizi EU uvolňuje 37 miliard eur (tedy zhruba bilion korun) na evropské fondy. Česko z nich bude moci využít přibližně 30 miliard korun na podporu zdravotnických opatření, malých a středních podniků i zaměstnanců, kteří kvůli krizi přijdou o práci.
Ukazuje se, že právě v krizových situacích, jako je ta současná, je role Evropské unie nezastupitelná. I když má EU v mnohém omezené pravomoci, přesto toho dělá mnoho. Například dohled nad fungováním evropského trhu se ukázal být pro některé země doslova (!) otázkou přežití. Kdybychom setrvali jen u „dobrovolné spolupráce suverénních národních států“, po které často euroskeptici volají, zůstaly by některé země zcela na holičkách.
AMO pro projekt České zájmy v EU.