Města jižní a západní Evropy se adaptují na letní vlny veder. Jaká opatření přijímají, aby ochránila své občany? Evropská města se potýkají s vlnami extrémního tepla. Během druhého červencového týdne titulky světových médií oznamovaly paralyzující dopady letních veder napříč Evropou. Španělská vnitrozemská provincie Extremadura zaznamenala povrchovou teplotu převyšující 60 °C. Státní meteorologická agentura vydala řadu výstrah, posléze naplněných třeba na řadě míst v provincii Andalucía, kde odpolední teploty opakovaně překračovaly 45 °C. Extrémními teplotami byla zasažena také města v Itálii, Francii nebo Řecku, přičemž v řadě zemí se šířily rozsáhlé požáry.
Autorkou komentáře je Katarína Svitková, výzkumná spolupracovnice Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
Komentář vyšel na serveru Euractiv.cz.
Letní sezona přináší do evropských měst stále častěji fenomén tzv. tropických dnů a nocí. Jde o situaci, kdy denní teploty překročí 30 °C, přičemž v noci neklesnou pod 20 °C. V posledních letech zažívají evropská města (včetně českých) vlny veder, kdy teploty vystupují ještě výše. Extrémním byl v tomto smyslu rok 2015, přičemž vlny tepla jsou už tak trochu považovány za standardní součást letní sezony. Letošní červenec mezitím přinesl nejvyšší zaznamenanou průměrnou globální teplotu v historii měření.
Horká města a jejich důsledky
Dopady klimatické změny, včetně postupného oteplování a častějších instancí extrémního počasí, jsou stále viditelnější. Vysoké teploty opakovaně zasahují také mnohá místa v Česku a otevírají otázku, jestli jde i do budoucna o nevyhnutelný trend a jak – jestli vůbec – se města dokážou s tímto jevem efektivně vypořádat.
Zásadním problémem je nedostatečné zadržování vody a vlhkosti v městské krajině. Lidově řečeno odtékání dešťové vody do kanalizace. Zastavěné plochy (vozovky, chodníky, parkoviště, budovy) s nedostatkem zelených a modrých ploch během horkých letních dnů akumulují teplo a sálají ho zpátky do prostoru, přičemž se rozpálené povrchy ani během noci dostatečně neochladí. Když tento jev přetrvává několik dnů, zastavěné plochy a budovy je již velmi těžké ochladit bez technických zásahů, jako je například klimatizace.
Kromě náporu na infrastrukturu a nákladů na chlazení a mitigaci přináší vlny tepla také vážné dopady na veřejné zdraví. Ohroženy jsou zejména o zranitelné osoby jako senioři a děti, a také o osoby pracující v exteriéru nebo nevětraných prostorách. Dle nedávné studie zemřelo následkem tepla během letní sezony 2022 v Evropě více než 60 tisíc lidí. Nejvyšší počty obětí mělo Řecko, Španělsko a Itálie.
Adaptace měst: zeleň a voda
Řešení je možné hledat ve dvou rovinách, pokud pomineme snahu zvrátit klimatickou změnu jako takovou. Zaprvé se nabízí klimatická adaptace neboli přizpůsobení městské krajiny tak, aby zadržovala dostatek vody a vlhkosti. Zjednodušeně řešeno toho lze dosáhnout prostřednictvím investic do tzv. modré a zelené infrastruktury.
Lokální ochlazení umožňují prvky zeleně a vody v městské krajině, což lze dnes v plánování nových rezidenčních čtvrtí udělat poměrně snadno. Problematičtější je integrovat tyto prvky do již existující husté zástavby, zejména v centru měst. Projektanti musí totiž řešit (a nenarušit) velké množství mnohdy historické chráněné zástavby, existující inženýrské sítě nebo dopravní infrastrukturu.
Příklady úspěšných adaptačních opatření ale lze najít, a to zejména v řadě měst jižní a západní Evropy, jež se s dopady letních veder potýkají pravidelně. Barcelona plánuje do roku 2030 rozšířit existující zelené plochy ve městě o 1,6 km2, včetně městských zahrad a tzv. městských zelených koridorů. Radnice Paříže a Madridu zavádějí adaptační opatření na zlepšení propustnosti povrchů a vsakování dešťové vody, výsadby stromů a integrace zelených prvků do nové i revitalizované zástavby. Města podporují konstrukci parků, stromořadí, zelených ploch, zelených střech, instalaci retenčních nádrží na dešťovou vodu a prvků na efektivní zavlažování existující zeleně. S vlhkostí pomáhá integrace vodních prvků, jako jsou jezírka, fontány nebo mlžítka a v obecné rovině také lepší management vodních toků ve městech. Podobná opatření jsou kromě jiného také součástí aktuálního Klimatického plánu hlavního města Prahy.
Zmírňování dopadů: 36 °C jako nový „normál“
Druhou rovinou řešení, nebo spíš reakce na akutní městská vedra, jsou okamžitá opatření na zmírňování dopadů na město a obyvatele. V tomto ohledu jde především o varování nebo doporučení pro rezidenty (zejména zranitelné osoby) zdržovat se v klimatizovaných prostorách, dodržovat pitný režim, případně v odpoledních hodinách vůbec nevycházet. Jihoevropské metropole čelící vysokým teplotám v podstatě během celé letní sezony jsou v plánování a rozsahu těchto opatření opět nejdál.
Barcelona od 15. června do 15. září automaticky aktivuje tzv. protokol letních veder, včetně preventivních opatření jako výstrahy, distribuce informací seniorům a turistům na městských plážích. Nebo třeba i aktivace 24hodinové pohotovostní telefonické linky a aktualizace seznamu veřejných klimatizovaných center (tzv. klimatická útočiště). Madrid pravidelně publikuje Akční plán pro výskyt vysokých teplot, jehož letošní verze považuje denní teplotu nepřesahující 36,5 °C za „stav normálu“. Obecně zavádí informativní opatření a klimatizaci ve školách, zdravotnických zařízeních a veřejných dopravních prostředcích. Dle potřeby u státních zaměstnanců umožňuje práci z domova, rozšíření otevíracích hodin koupališť s redukcí vstupného nebo finanční příspěvky na instalaci klimatizace.
Popsaná opatření jsou užitečná pro mírnění extrémních dopadů tepla na obyvatelstvo, spíše než samotný problém však řeší jenom jeho důsledky. Krátkodobá řešení akutních veder obecně převládají nad adaptací, která je dlouhodobá a finančně náročnější. Dle dostupných dat ohledně vývoje klimatu lze ale očekávat, že globální teplota dále poroste a města budou čelit častějším a výraznějším instancím extrémního počasí. Některá města jižní Evropy již dnes zažívají denní úroveň teplot, kvůli nimž obyvatelé vnímají léto jako jednu velkou vlnu horka. Současně stoupá tlak na stát a samosprávy, aby problému věnovaly odpovídající objem prostředků a pozornosti. V opačném případě nám nezbývá než doufat, že koupání v městských fontánách nezůstane naším jediným řešením.