Očkování musí v České republice nabrat na obrátkách. Na tom se shodují snad všichni, kdo vakcínu proti nemoci covid-19 a s ní související dostatečné proočkování populace vnímají jako jedinou cestu k návratu do normálního života a ekonomické prosperity. Evropská komise nám vyjednala rámec, konkrétní dodávky s výrobci si řeší stát. Očkováno je dosud 268 617 občanů (pozn. k 2. únoru 2021 již 280 066, ukončených očkování je 44 744). Ačkoli panují obavy, jak zvládneme obsloužit větší objemy, kraje hlásí, že vakcín mají málo. V Německu navíc zaznívá kritika společného evropského postupu.
Díky EU jsme získali přístup k vakcínám ve stejnou chvíli jako všechny ostatní (i ty větší a dravější) členské země. Bez tohoto kroku by naše postavení na světovém trhu očkovacích látek bylo uprostřed probíhající pandemie – eufemisticky řečeno – značně limitované. To si musel nutně uvědomovat i premiér Andrej Babiš, který tento postup, včetně předání mandátu k vyjednávání Evropské komisi, v červnu odsouhlasil a následně byl v rámci Evropské rady u všech klíčových rozhodnutí (i u doporučení, že se máme na očkování důkladně připravit).
Odsouhlasená strategie byla jednoduchá – rozložit riziko mezi více hráčů, neboť v průběhu roku 2020 stále nebylo jasné, kdo se dostane na pomyslnou „cílovou pásku“ nejdříve. Dnes už víme, že první byla společnost Pfizer/BioNTech, od které Komise pro Evropu zajistila dosud celkem 600 milionů dávek, nejvíce na světě. Celkem mají mít Evropané více než dvě miliardy vakcín od několika společností.
Evropští lídři, včetně Andreje Babiše, se v říjnu shodli, že „je zapotřebí důkladný povolovací a monitorovací proces, budování očkovací kapacity v EU a spravedlivý a cenově dostupný přístup k těmto vakcínám“. Čímž mimo jiné reagovali na obavy občanů svých zemí, aby byly vakcíny skutečně bezpečné. Evropská léková agentura (EMA), která má toto prověřování na starosti, tak dostala jasné zadání – žádné nouzové schvalování. S vyššími standardy se ale pojí ještě jeden, zdánlivě nenápadný detail. Na rozdíl od očkovacích premiantů, kterými jsou v celosvětovém měřítku Izrael, USA nebo Velká Británie, v Unii právní odpovědnost nese výrobce, nikoli stát.
Někteří však začali být nervózní. Třeba Německo, pro které bylo srovnání s premianty o to bolestivější, že firma Pfizer/BioNTech představuje něco jako jejich národní stříbro. Těžko se jim dívá na to, jak „jejich“ vakcínou očkují rychleji jinde. V německých médiích dokonce kolovaly informace, že východoevropské členské země EU zbytečně tlačily na cenu – premiér Andrej Babiš popřel, že by mezi nimi byla ČR. Za pomalost Unii však rovněž kritizoval.
Úzkým hrdlem se zdá být nyní kapacita výroby na straně farmaceutických společností. Naprázdno tak zatím vyznívají snahy některých zemí opatřit si vakcínu mimo společnou dohodu. Němci si údajně „bokem“ nasmlouvali ještě desítky milionů dávek. I oni se však musí postavit do fronty – přednost dostane evropská smlouva. Některé členské země navíc podle informací severu Politico skupují dávky vakcín, které ostatní nechtějí. Má jít třeba o Dánsko nebo Francii. Vyvstává tak otázka, zda jsme i my využili všech možností, které podle smluv máme, a skutečně jsme nakoupili maximum. Srovnávat bychom se tak měli s těmi, kteří měli stejnou startovní pozici jako my, navíc se pohybují ve stejných podmínkách. Vedle Dánska jsou na špici v očkování v EU zatím Slovinci, Italové nebo Španělé.
Je nutné, aby česká vláda všechny souvislosti, včetně strategie nákupů a následné logistiky vakcín, velmi dobře domyslela. Vykřičník začíná viset nad jehlami a injekčními stříkačkami. Ty si můžeme zkusit opatřit prostřednictvím mechanismu rescEU, jako jsme to udělali již dříve s ventilátory. Anebo si tyto prostředky objednat skrze společné nákupy EU – jen nesmíme zaspat.
Autorka: Iva Fialová, analytička České zájmy v EU
Komentář vyšel v Lidových novinách dne 2. února 2021