Poslední summit evropských lídrů měl velmi bohatou agendu. Hlavním výsledkem byla dohoda o dlouhodobém evropském rozpočtu, která až do čtvrtka vázla na vetu Polska a Maďarska. Obě země odmítaly to, aby výplaty evropských prostředků byly podmíněné dodržováním právního státu, a vymínily si určité ústupy.
Dle uzavřeného kompromisu sice nové nařízení ohledně dohledu nad unijními fondy vstoupí v platnost, ale Evropská komise případné řízení proti některému státu spustí až po splnění několika doplňujících podmínek.
Co je třeba splnit
Nejdříve Polsko a Maďarsko požádají o přezkoumání nařízení u Soudního dvora EU, aby se potvrdilo, zda je v souladu se základními smlouvami, na kterých Unie stojí. Základní otázkou je, zda nařízení nenarušuje suverenitu členských států a zda jej lze zavést, když k ochraně právního státu už pravidla existují. Ty ale na rozdíl od nové normy vyžadují jednomyslný souhlas všech unijních zemí. Zadruhé Evropská komise přislíbila, že do rozhodnutí nejvyšší unijní soudní instance v této věci žádné řízení nespustí. Zároveň bude Komise nařízení vztahovat jen na prostředky nového dlouhodobého rozpočtu. Dobíhající platby a projekty z rozpočtu minulého tak chráněny nejsou.
V neposlední řadě pak Komise před případným spuštěním procedury nechá o věci vždy jednat státníky na Evropské radě. To sice může věci pozdržet, ale nikoli zastavit. Evropská rada sice rozhoduje jednomyslně, ale netvoří evropské právo. Tuto práci má za státy na starosti Rada EU, kde už se v případě tohoto nařízení rozhoduje kvalifikovanou většinou.
Na pokusy zastavit legislativní kolečko na Evropské radě existuje již precedentní rozsudek. Týkal se nám dobře známé otázky dočasného přerozdělení žadatelů o azyl v roce 2015. Maďarsko se Slovenskem tehdy protestovaly, že příslušné nařízení bylo přijato navzdory tomu, že Evropská rada jednomyslnou shodu nenašla. Tyto argumenty ale tehdy Soudní dvůr EU smetl ze stolu.
Vlk Orbán se tedy nažral a evropské fondy zůstanou skoro celé. Jeho hlavním motivem bylo získat čas a klid do dalších maďarských voleb v roce 2022, který si vzhledem k předpokládané délce řízení u Soudního dvora EU nyní může dopřát.
Merkelová a její majstrštyk
Celý tento politický zápas nám ale připomněl i další skutečnosti. Podle této politické dohody členské státy ukázaly, že jsou tvůrci EU. Evropské komisi vlastně řekly, kdy a jak má aplikovat unijní právo, třebaže Komise jej má strážit jako celek. Podle Smlouvy o EU má Komise jednat nezávisle a zde se k závislosti fakticky přihlásila. A nezapomeňme, že předsedkyně Komise je také členkou Evropské rady a s kompromisem souhlasila.
V neposlední řadě byla tato jednání asi posledním evropským majstrštykem kancléřky Merkelové, která dohodu na ose Berlín–Varšava vyjednala. Svoji politickou kariéru na evropské scéně pak mimochodem začínala v roce 2005 při vyjednávání předminulého dlouhodobého evropského rozpočtu, když musela překonat veto – hádejte koho. Polska! I tehdy bylo vedené Právem a spravedlností.
Buďme rádi, že jí to ani po těch patnácti letech nepřestalo bavit. Až v příštím roce z evropské scény zmizí, bude to pro nás velká ztráta a doufejme, že její nástupce nebo nástupkyně bude mít stejnou trpělivost.
Autor: Vít Dostál, ředitel Výzkumného centra AMO
Článek vyšel 14. prosince 2020 v Lidových novinách