Český premiér Andrej Babiš se po Maďarsku vydal do Srbska, aby zde zjistil, jakým způsobem probíhá zdejší očkovací akce proti nemoci covid-19. Srbsko patří mezi země, které očkují velmi rychle – používají k tomu především čínské vakcíny. Situaci s očkováním v zemi pro projekt České zájmy v EU shrnul odborník na západní Balkán, analytik Institutu EUROPEUM, Žiga Faktor.
Výňatky z textu:
- V Srbsku se očkuje především čínskou vakcínou Sinopharm, dodávky Sputnik V mají významné zpoždění, menší výpadek nastal i u vakcín od Pfizer/BioNTech.
- U Sinopharm zatím nebyla zveřejněna třetí fáze klinického testování, Srbsko je zatím jedinou evropskou zemí, která ji pro očkování obyvatelstva schválila.
- Srbové si mohou v rámci registrace k očkování sami vybrat, jakou vakcínu upřednostňují, a dle její dostupnosti na ně poté dojde řada.
- Lidé často volají svým praktickým lékařům s radou, jakou vakcínu mají zvolit. Lékaři ovšem nejsou schopni toto plnohodnotně posoudit i kvůli nedostatečným informacím.
- Ruská vakcína byla schválena den po dodání, čínská dokonce v den dodání. Vakcíny schvalovala vládní Agentura pro léčivé přípravky a zdravotnické prostředky (ALIMS) na návrh Ministerstva zdravotnictví.
- Jediným materiálem, který daný orgán zveřejnil, je rozhodnutí o certifikaci těchto léčiv, který se opírá o neveřejná data poskytnuta výrobcem.
- Za nežádoucí účinky nese zodpovědnost stát.
- Srbská vláda zároveň v reakci na nižší dodávky vakcíny Sputnik V začala vyjednávat s ruskou vládou o výrobě vakcíny na srbském území.
Jaká je teď aktuálně situace v Srbsku ohledně očkování proti nemoci covid-19? Jakými vakcínami se očkuje?
Srbsko je v současné době jednou z nejrychleji očkujících zemí v Evropě a to především díky blízkým vztahům s Čínou, od které v lednu převzala dodávku jednoho miliónu vakcín značky Sinopharm. Dalšími vakcínami, jejichž dodávky srbská vláda vyjednala, jsou pak značky Pfizer/BioNTech a Sputnik V. Slíbené počty vakcín, které měly být v prvním měsíci roku dodány ze strany těchto výrobců, ovšem nabraly zpoždění, a to především u vakcíny Sputnik V, které bylo místo 250 tisíc dóz dodáno necelých 50 tisíc. V o něco menší míře došlo k výpadku i ze strany Pfizeru, který v prvním měsíci dodal necelých 80 % slíbených vakcín. I v návaznosti na tyto komplikace je tak naprostá většina obyvatelstva v současné době očkována vakcínou Sinopharm, u které stále nejsou zveřejněny výsledky třetí fáze klinického testování. Srbsko se stalo jedinou evropskou zemí, která danou vakcínu schválila a také ji okamžitě začala využívat. V Srbsku místní vláda odmítá zveřejnit pořizovací cenu nejen čínské, ale i ostatních vakcín. Podobné situace jsme byli svědky již během první vlny pandemie v rámci nákupu čínského ochranného materiálu či během čínských investic do infrastruktury či těžařského průmyslu, ke kterým v Srbsku dochází v posledních letech, a jejichž finanční detaily nechce ani jedna ze stran zveřejňovat. Zajímavým faktem je také to, že Srbové si mohou v rámci registrace k očkování sami vybrat, jakou vakcínu upřednostňují, a dle její dostupnosti na ně poté dojde řada.
Proč v Srbsku není větší zastoupení „západních“ vakcín?
Hlavním důvodem je to, že Srbsko, které není členskou zemí EU, nemohlo spoléhat na systém společného nákupu vakcín, který v rámci EU vedla Evropská komise. Jedinou západní vakcínou, kterou tak zatím Srbsko obdrželo, je již zmíněná značka Pfizer/BioNTech. Nákup této vakcíny si muselo Srbsko složitě samo vyjednat a lze předpokládat, že tomu bylo za výrazně horších finančních podmínek, než jaké vyjednala Evropské komise pro členské státy. Na rozdíl od evropských smluv navíc za všechny vakcíny na srbském území nese odpovědnost stát. Ostatní “západní” vakcíny si poté Srbsko objednalo přes systém COVAX Světové zdravotnické organizace, díky kterému měly státy vakcíny získat za příznivější cenu. Distribuce v rámci této platformy se ovšem zpozdila a teprve na začátku února COVAX představil plán distribuce vakcín pro nadcházející měsíce. Do budoucna obdrží Srbsko spolu s dalšími státy západního Balkánu i vakcíny od EU v rámci jejího Fondu solidarity. I tyto vakcíny lze ovšem očekávat až v několika měsících. Srbská vláda zároveň v reakci na nižší dodávky vakcíny Sputnik V začala vyjednávat s ruskou vládou, se kterou má velmi blízké vztahy, o tom, že by byla ochotna investovat do zprovoznění výrobny vakcíny Sputnik V v Srbsku.
Jaká je nálada v zemi? Chtějí se lidé nechat očkovat? Věří uvedeným vakcínám?
V Srbsku jsou lidé především rádi, že jsou pro ně vakcíny dostupné, nehledě na to, jestli jsou “západní”, ruské nebo čínské. Zároveň zde ovšem i v návaznosti na to, že se mají sami rozhodnout, jakou vakcínu preferují, panuje hodně nejistoty. Lidé často volají svým praktickým lékařům či imunologům s radou o to, jakou vakcínu mají zvolit. Lékaři ovšem nejsou schopni tuto situaci plnohodnotně posoudit i kvůli nedostatečným informacím o čínské a ruské vakcíně. I proto se obyvatelé často rozhodují jen na základě toho, jestli mají osobnější vztah k některé zemi, či dle informací z médií, která jsou ovšem v převážné většině provládní, a silně lobují za používání čínské vakcíny. Již jen to, že se občan bez jakékoliv znalosti medicíny musí rozhodnout o tom, jakou vakcínu zvolí, je dle mého dosti znepokojující. Nakonec tak tuto otázku lze shrnout velice jednoduše, a to tak, že strach před nemocí je v Srbsku větší než nedůvěra ve vakcíny, o kterých ještě nejsou známy všechny údaje.
Jak je to se schvalováním? Kdo povolil použití vakcín na srbském území? Co víme o povolovacím procesu?
Proces schvalování byl v Srbsku dosti netradiční, jelikož vakcíny čínských a ruských výrobců byly, na rozdíl od vakcíny Pfizer, schváleny až v momentě, kdy již fyzicky ležely v srbských skladech. Ruská vakcína byla schválena den po dodání, čínská dokonce v den dodání. Vakcíny schvalovala vládní Agentura pro léčivé přípravky a zdravotnické prostředky (ALIMS) na návrh Ministerstva zdravotnictví. Jediným materiálem, který daný orgán zveřejnil, je rozhodnutí o certifikaci těchto léčiv, který se opírá o neveřejná data poskytnuta výrobcem. V Srbsku bylo sice toto rozhodnutí částečně kritizováno opozicí a některými lékaři, ovšem jelikož jsou srbská média ve většinové míře pod kontrolou vládní strany SNS, nevzbudila tato kritika příliš pozornosti.
Jak autority zajistily bezpečnost vakcín? Jaké jsou například zprávy o případných nežádoucích účincích?
I tato otázka je přímo spojena s propojením médií a vládnoucí strany SNS. Pokud jsou v médiích zmiňovány nežádoucí účinky vakcín, jsou spojeny především s tou od značky Pfizer/BioNTech. Ohledně nežádoucích účinků vakcín čínské či ruské vakcíny se píše v ojedinělých případech. Důvěra v bezpečnost ruské a čínské vakcíny je tak zatím postavena především na důvěře v srbsko-čínské, resp. srbsko-ruské politické vztahy. Obecně lze konstatovat, že srbská vláda používá očkování především jako politický nástroj a již tradičním lavírováním mezi západem a východem se jí povedlo zajistit dostatek vakcín k tomu, aby Srbsko jako jeden z prvních států v Evropě proočkovalo své obyvatelstvo. Otázkou zůstává, zdali bylo urychlené schválení čínské vakcíny opravdu postaveno na názoru odborníků a také to, jakou cenu (nejen peněžní, ale i politickou), za tento obchod s Čínou Srbsko zaplatí – nehledě na fakt, že za případné nežádoucí účinky nese odpovědnost stát, nikoli výrobci.