Míl, Palaščák a další: Platit za plyn v rublech by byla chyba, pro Česko musí být prioritou solidarita

Ruský Gazprom dál nehodlá dál posílat plyn do Polska a Bulharska, neboť tamní plynárenské podniky PGNiG a Bulgargaz odmítly za surovinu platit v rublech. Česko by na to v žádném případě nemělo reagovat tím, že za plyn bude chtít „pro jistotu“ platit v rublech, jak už to podle serveru Bloomberg udělali čtyři odběratelé plynu v Evropě. Shodují se na tom energetičtí experti, oslovení projektem České zájmy v EU. Česko musí naopak prosazovat, aby se státy Evropské unie domluvily na solidárním a společném postupu. 

Autorka: Helena Truchlá, České zájmy v EU

Text vznikl 27. dubna 2022

Pro Česko je potřebné, aby plyn a asi nejen tuto komoditu pro EU nakupoval jeden velký obchodník,“ zdůrazňuje Jaroslav Mílbývalý vládní zmocněnec pro jadernou energetiku. „Česko v rublech platit nemá, to už bychom rovnou mohli Evropskou unii přidružit ke Společenství nezávislých států,“ míní Jan Palaščák, energetický expert a zakladatel skupiny Amper. Odkazuje přitom na organizaci postsovětských zemí, kam patří kromě Ruska například Kazachstán, Arménie nebo Bělorusko. 
Vyžadovat po Polsku a Bulharsku platby v rublech je podle obou států v rozporu se smlouvami, které s Moskvou uzavřely. „Členové EU mají postupovat podle smluv,“ říká k tomu Míl, který vypořádávání závazků v rublech rovněž odmítá. Podle dostupných informací je 97 procent smluv s Gazpromem v eurech nebo dolarech.
Podle Miroslava Lopouraseniorního analytika společnosti Deloitte, je ale otázka plateb v ruské měně spíš politická. „Zde lze ale vždy doporučit jednotu společného evropského postupu. Logika je dosáhnout co největších úspěchů v situaci, kdy se zdá, že se v dodávkách plynu Rusko i Evropa potřebují. Je ale nutné dodat, že Evropa musí hledat nové zdroje a nové dodávky plynu. Ideálně opět společně,“ míní Lopour. Evropská komise chystá strategii, jak do konce roku 2022 omezit dodávky ruského plynu a ropy o dvě třetiny. Ve hře je také možnost dobrovolného zapojení do společných nákupů, které mají zamezit tomu, aby si tak státy vzájemně na trhu konkurovaly a zvyšovaly tím cenu. Jak ale upozorňuje Míl, nebude to snadné: „Některým zemím, hlavně velkým, se to nemusí líbit,“ míní s odkazem na návrh společného evropského obchodníka s plynem. Pro Česko je to priorita, kterou bude mít příležitost prosazovat i během českého předsednictví Radě EU v druhé polovině letošního roku.
Co znamená solidarita? Polsku a Bulharsku už vyjádřily ostatní země EU podporu, podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové dostávají plyn od svých sousedů. „To dokazuje především nezměrnou solidaritu mezi námi, ale také efektivitu našich minulých investic, například do propojení plynové infrastruktury,“ prohlásila předsedkyně komise. Jak přesně EU na stopku ruského plynu zareaguje, nebylo ve středu večer zřejmé. 
„Jistá míra solidarity je už dnes v systému zabudována. Ta je spouštěna v případě chybějících dodávek a krizového řízení energetické situace. Na druhou stranu je nutné vypíchnout, že ve stávajících režimech je ještě plyn teoreticky komerčně dosažitelný – i když za extrémní ceny. Solidarita by nastala v případě, že jsme si jistí, že nejsme schopni trh uzásobit,“ vysvětluje Miroslav Lopour. 
V tuzemsku nakupuje plyn od Gazpromu ČEZ, další platba ho čeká na konci května. Podle Michala Šnobra, investora a minoritního akcionáře ČEZ, je vzájemná evropská solidarita pro Česko naprosto zásadní. „
Stav dodávek plynu do Česka je postaven na německé závislosti a ta je dána na ruské závislosti. Bez Německa nás Rus neodstřihne a pokud odstřihne Němce, pak musíme spoléhat na solidaritu Německa a spol.,“ míní Šnobr. 
S tím souhlasí i další experti. 
Jan Palaščák zdůrazňuje, že v kontextu války na Ukrajině má solidarita i silnou geopolitickou dimenzi: „Ruská invaze na Ukrajinu je mimo jiné postavena na strategických předpokladech, že Evropa je nejednotná a že je to jedině Rusko, kdo dokáže otočit kohoutkem u dodávek plynu. Evropa se musí v obou předpokladech chovat opačně, přičemž jednotnost, respektive solidarita je nutnou podmínkou i té schopnosti otočit kohoutkem na evropské straně – společně,“ míní expert. Váhavě se k evropské stopce ruského plynu zatím stavěly zejména Německo a Maďarsko, aktivně ho neprosazuje ani česká vláda.

Petr Holub ze společnosti Budovy21, který se zaměřuje na energetické úspory, je přesvědčený o tom, že Česko a další země by právě zastavení ruského plynu měly podpořit. „A zároveň tím přestat financovat ruskou agresi na Ukrajině.  Ruského plynu je v EU 40 %, zbývajících 60 % je třeba si rozdělit. Regulační plány má každá země, nejdříve se snižují dodávky některým průmyslovým podnikům, domácnosti a kritická infrastruktura by neměla být dotčena,“ říká Petr Holub z konzultační společnosti Budovy21.
V čem přesně zaspalo Česko?Oslovení experti se jednomyslně shodují i na tom, že Česko zásadně zaspalo v otázce diverzifikace zdrojů plynu, což nyní problémy prohlubuje. Každý však problém vnímá jinak: 

  • Jaroslav Míl: „Tvrzení, že nikdo nemohl předvídat vývoj na Ukrajině a to, že Rusko použije plyn k obchodnímu a politickému nátlaku by bylo směšné, kdyby to nemělo tak dramatické ekonomické dopady. Pan prezident Putin již před lety jasně prohlásil, že „energetika je zbraň“. Proč konkrétní a za celou záležitost zodpovědní lidé nekonali je otázka, na kterou nikdo odpověď nehledá ve víře, že stejní lidé to nyní napraví,“ kritizuje Míl.
  • Jan Palaščák zmiňuje nedostatky napojení Česka na plynovou síť: „Všichni se shodneme, že kromě trasy západ – východ, potřebujeme i trasu sever – jih. Směrem do Polska tu vlažné úsilí vždy bylo, ale není to snadný projekt. Naopak směrem na jih jsme měli před několika lety velice snadnou a levnou příležitost propojit se napřímo do Rakouska, na klíčový hub Baumgarten, jednalo se o projekt „BACI“. Tuto možnost tři radní ERÚ a úředníci MPO odmítli, čímž hrubě poškodili energetickou bezpečnost Česka,“ míní Palaščák.
  • Miroslav Lopour zdůrazňuje význam dodávek zkapalněného plynu LNG: „Obecně EU deklarovala a tlačila projekty na diverzifikaci. Proti tomu ale šly jednotlivé státy, které razily vlastní projekty jako je Nord Stream 2 (tedy Německo, pozn. red.) nebo selektivně posilovaly infrastrukturu. Z dnešního pohledu víme, že právě ČR nepomůže další kapacita na hranicích, ale především LNG terminály a kontrakty, které by byly schopné do střední Evropy plyn dodat. V tomto nám ani spojení s Polskem ani Rakouskem výrazně nepomůže. Musíme se podívat za naše hranice a ideálně opět společně hledat zdroje plynu a budovat nové LNG terminály,“ říká Lopour.
  • A Michal Šnobr kritizuje nedostatečnou diverzifikaci energetiky obecně: „Česko zaspalo v energetice zásadně. Zejména poslední 4 roky jsou z tohoto pohledu národní tragédií. Díky tlaku Hradu a soukromým zájmům hrstky lidí, se vše podřídilo jedinému směru v naší energetice, a to zadat zakázku dostavby jednoho, nic neřešícího (nyní ani v budoucnu) bloku jaderné elektrárny Dukovany do rukou (ruského státního podniku, pozn. red.) Rosatom, a to včetně specifických podmínek tendru, které mohl vyhrát jen Rosatom. Vznikl i nesmyslný speciální zákon lex Dukovany. Hrůzné je, že v této politice pokračuje i současná vláda,“ dodává Šnobr.
  • Petr Holub prosazuje úspory: „Zejména je nutné razantně zintenzivnit práce na systémových krocích k úsporám energie a obnovitelným zdrojům. Pro to si česká vláda musí vytvořit na příslušných ministerstvech dostatečnou kapacitu,“ dodává Holub.

Zvládne to Česko bez ruského plynu? Podle Oldřicha Sklenáře, experta na energetiku z Asociace pro mezinárodní otázky je možné při hodnocení dopadů stopky ruského plynu na Česko možné vycházet z existujících analýz pro Německo, na které je naše ekonomika úzce navázána. „Podle těchto odhadů by v případě zastavení dovozu všech energetických surovin (tedy nejen ropy, ale i zemního plynu) přišla německá ekonomika v letech 2022 a 2023 o přibližně 6,5 % HDP. To by mělo za následek snížení růstu v letošním roce o 1,9 % a pokles v příštím roce o 2,2 %. Ve srovnání s propadem během covidové pandemie nebo finanční krize z roku 2008 jsou tato čísla velmi nízká,“ míní Sklenář. 
Další provedená analýza pak spojuje embargo na ruská fosilní paliva s propadem reálných příjmů v Eurozóně o méně než 1 %. Současně však upozorňuje na fakt, že tento pokles by byl z dlouhodobého hlediska více než kompenzován přínosy v oblasti životního prostředí. „Embargo na ruskou ropu a zemní plyn je pak některými analytiky považováno za nejrychlejší a ekonomicky nejúčinnější cestu k ukončení ruské agrese. Je sice nákladné, ale jeho dopady jsou zvládnutelné,“ věří Sklenář.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.