Premiér Andrej Babiš se vracel z červencového maratónského summitu lídrů Evropské unie s úsměvem. Členské státy si mezi sebe z nového záchranného fondu na obnovu ekonomik rozdělí 750 miliard eur, přičemž České republice připadne 8,7 miliardy eur, téměř 230 miliard korun. Jedna třetina těchto prostředků má jít na ekologická řešení. Tedy do oblasti, ve které jsme jako země dlouhodobě velmi zdrženliví – a ostatně panují i obavy, zda budeme umět tyto peníze efektivně využít. Bude tady český úsměv tuhnout? Záleží na nás.
Nejsem a nikdy jsem nebyl velkým přítelem zelených stran nebo pronikání zelené ideologie do politiky. Vždy jsem „zelené aktivity“ považoval hlavně za odborná témata, jejichž cílem je lepší životní prostředí. A to je cíl, který by měl být vlastní každé politice, každé politické straně, bez ohledu zda je napravo nebo nalevo, v pozici nebo v opozici, před volbou nebo po volbě.
Výsledek jednání velmi úzce souvisí s tzv. Zelenou dohodou pro Evropu, okolo které u nás však věcná diskuse zatím chybí. Někteří ji nekriticky vychvalují jako nutnost, bez které se už zítra neobejdeme, druzí ji považují za návrat socialismu a cestu ke zničení všeho, co v české kotlině máme. Možná by bylo vhodné, kdyby se oba tábory uklidnily a tuto Dohodu si alespoň přečetly.
Už v úvodu najdeme důležité konstatování, že cíle a vize této Dohody nebudou naplněny, pokud bude Evropa jednat sama. Přičemž jedním z cílů je ochrana přírodního kapitálu (zajímavý pojem, který je jistě kapitánům průmyslu pochopitelnější než dosud užívaná ochrana přírody) a naopak ochrana občanů před přírodou (přesněji před „environmentálními riziky“). Dosavadní snahy o zachování trvale udržitelného rozvoje jsou v této Dohodě nahrazeny mírnějším a smysluplnějším rozvojem udržitelnějším.
Co v této Dohodě najdeme konkrétně? Například tlak na zvýšení cílů EU ve snižování emisí skleníkových plynů na 50 % oproti roku 1990 do roku 2030. Osobně se v těch závazcích trošku ztrácím, nicméně považuji za důležitější, že tato evropská ambice směřuje hlavně do oblasti výroby a využívání energie, kde vzniká 75 % těchto emisí. Nejde tedy primárně o auta a krávy, jak se můžeme ve skeptických českých diskusích často dočítat.
V dohodě se uvádí, že k transformaci určitého průmyslového sektoru je třeba 25 let. Ani EU tedy netlačí na pilu tak, jak je často pomlouvána. Je třeba to dobře promyslet, připravit a nastartovat do 5 let, abychom směřovali k uhlíkově neutrální Evropě v roce 2050. Dohoda věnuje velkou pozornost recyklaci a znovu užití zdrojů všude tam, kde to má smysl. Některé části dohody vracejí čtenáře do dětských let se sci-fi literaturou – „Mezi prioritní oblasti patří čistý vodík, palivové články a další alternativní paliva, skladování energie a zachycování, ukládání a využívání CO2. Komise například podpoří přelomové technologie pro čistou ocel, které do roku 2030 umožní výrobu oceli s nulovými emisemi uhlíku.“ Pozornost je věnována výstavbě, využívání a opravám budov, jejich energetické účinnosti.
Zajímavé jsou části věnované dopravě, kde najdeme např. tlak na přesun vnitrozemské nákladní dopravy na železnici nebo ukončení dotací na fosilní paliva a revize daňových výhod pro letecká a námořní paliva (to jako, že ten mazut, na který jezdí nákladní lodě, je daňově zvýhodněn?). Tlak na snížení emisí z dopravy bude směřovat hlavně do měst.
Dohoda upozorňuje, že zemědělství spotřebovává zdroje, znečišťuje prostředí, snižuje biodiverzitu a přitom se velká část vyrobených potravin vyhodí (IPCC říká, že globálně až 30 %). Tlak na omezení používání chemických pesticidů, hnojiv a antibiotik půjde společně s podporou ochrany zemědělské produkce před škůdci a chorobami. Důležitá je podpora starosti o půdu, hospodaření s živinami a biologické rozmanitosti, včetně lesního hospodářství. Nejen zemědělství, ale i průmyslu se věnují části o toxických látkách. Měli bychom dosáhnout nulového znečištění, včetně nápravy „historických“ škod. Obnova přirozené funkce vody v krajině a co nejlepší kvalita ovzduší už jen dokresluje šíři této Dohody.
Na první pohled se může zdát, že Evropská zelená dohoda je o klimatu a o financování snižování emisí. Ale není to pravda. Jen si konečně někdo uvědomil, že nežijeme v uzavřených bublinách kanceláří a jednacích sálů. Žijeme v krajině, která je odrazem měnícího se klimatu a našich „výrobních“ aktivit. Musíme se věnovat krajině v celé její šíři, od energetických emisí po toxické látky v krajině kolující. Není cestou odsunovat fosilní útlum někde za rok 2030, stejně jako nelze zavírat oči před vyplavováním toxických látek z půdy za povodní nebo při větrné erozi v suchých časech. Dohoda se věnuje samozřejmě i vědě a výzkumu, vzdělávání, ekonomice, ale i mimoevropské spolupráci (podrobně jsou rozebírány problémy Afriky). Navíc všichni, kdo se řadíme do věkové kategorie 30+, 40+, 50+, jsme už podobných textů na různá témata viděli velké množství. I tento text je zcela standardní, politický, všeobjímající, chtělo by se napsat „manifest“. Je to v dnešní době text důležitý, protože si snad už všichni uvědomujeme, že je něco špatně, že musíme změnit své chování, jednání, zamýšlet se nad vlastní zranitelností a nevhodně nastavenými závislostmi. Ale je to jen „manifest“ – důležitější je, jak bude promítnut do rozhodovacích procesů na všech úrovních. Jak bude používán.
Autorem komentáře je RNDr. Radim Tolasz, PhD., vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu a odborný konzultant projektu České zájmy v EU.
Komentář ve zkrácené podobě vyšel v tištěném vydání Práva dne 14. září 2020.