Téma ochrany hranic se vrací na jednací stůl EU, například dnes v telekonferenci ministrů vnitra členských zemí EU. Většina expertů oslovených projektem České zájmy v EU se shoduje, že bez celoevropského řešení nelze očekávat, že by státy na hranicích zvládly případnou další vlnu migrace. K posílení pohraniční stráže je ale skeptická česká vláda. Odborníci také upozorňují, že posílení pohraniční stráže nebude stačit a jsou potřeba i intervence v sousedních zemích či koordinace azylové politiky. Téma bezpečnosti hranice je také podle STEM stále mezi prioritami české veřejnosti.
Na anketu konsorcia České zájmy v EU odpovídali například prorektor Tomáš Pojar, plukovnice Šárka Havránková, bývalá policistka Šárka Svobodová, která působila právě na vnější hranici EU, nebo generál Petr Pavel.
Hranice je třeba posílit, ale jak?
Oslovení experti se shodli, že bezpečnost v Evropě je na vysoké úrovni, ale ochranu vnějších hranic je zapotřebí posílit. Zároveň uvedli, že ochrana společné hranice nebude efektivní, pokud bude ponechána čistě na jednotlivých členských zemích. Nezbytný je společný postup a podpora pohraničním členským zemím, které čelí migračnímu tlaku.
Většina expertů v této souvislosti přivítala budování uniformovaného sboru Frontexu. Zároveň ovšem varovala, že tento sbor sám o sobě nic nevyřeší, pokud členské státy nesjednotí svá migrační a azylová pravidla. Odborníci vysvětlili, že Frontex nemá být náhradou národních policejních složek. Má je doplnit a podpořit, a to zejména na úsecích společné hranice, kde vznikne akutní bezpečnostní krize, například v podobě migrační vlny.
Jeden z odborníků, bývalý velvyslanec a prorektor CEVRO Tomáš Pojar, ale vyslovil názor, že jakákoliv forma přenesené či sdílené ochrany hranic nebude fungovat. Dle něj má tato role zůstat svěřena pohraničním sborům členských států, které musí důsledně dodržovat evropská pravidla ochrany hranic (zejména Schengenskou dohodu). Tedy i zde je potřeba role EU, aby lépe tato pravidla vymáhala.
Někteří experti upozornili, že Evropská unie musí intervenovat i před svými hranicemi, a to humanitárně, diplomaticky i za pomocí ozbrojených složek. Není správné čekat, až další migrační vlna dorazí do bezprostřední blízkosti EU. Odpovědi expertů každopádně ukázaly, že pro zajištění bezpečnosti v EU je nezbytná společná evropská akce na hranicích, před nimi i uvnitř EU.
“Pro českou veřejnost je ochrana hranic stále horké téma, i když počty žadatelů o azyl klesly na běžnou úroveň. Občané v průzkumech podporují posílení Frontexu tam, kde národní státy selhávají,” říká analytik konsorcia České zájmy v EU Nikola Hořejš. “Experti různého zaměření se shodují, že bez větší role EU ochrana hranic nebude fungovat. Většina oslovených podporuje větší rozpočet Frontexu, k čemuž je ale překvapivě liknavá česká vláda. Důležité je také jejich varování, že Frontex nestačí a ČR by měla aktivně jednat, aby se vyřešil gordický uzel azylové politiky v Evropě.”
Bezpečnost je důležitá pro veřejnost i státy, ale postoj ČR je nejasný
Podle průzkumů výzkumného ústavu STEM je pro Čechy jedním z nejdůležitějších témat bezpečnost, včetně bezpečnosti hranic. Důležitost tématu je z velké části dána obavami z nekontrolované migrace do Evropy, přestože nyní je počet žadatelů o azyl zpět na číslech před migrační krizí.
Řešení ochrany hranic je priorita i pro Německo, které 1. července převzalo předsednictví v Radě ministrů členských zemí EU. Podle německého ministra vnitra Horsta Seehofera by měl klíčovou roli sehrát Frontex – Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž. Příslušníci Frontexu by se měli zapojit i do repatriace osob, které nemají právo na azyl. Na vnějších hranicích EU by podle něj měli fungovat tzv. „first response stations“ kontrolující, jestli má uchazeč právo na azyl. Pokud ho mít nebude, pošle jej Frontex co nejdříve zpátky.
Členské země EU se loni dohodly na postupném budování uniformovaného sboru Frontexu až do celkového počtu 10.000 příslušníků. Český premiér ale opakovaně zpochybnil potřebnost tak velkého sboru. Nepřišel však s žádným vlastním návrhem, jak zlepšit ochranu příliš propustných evropských hranic. V září 2018 český premiér zastával například tento názor: “Musíme jasně říkat naše názory, třeba na Frontex, který vůbec nepotřebujeme, o tom je třeba diskutovat.” A v březnu 2020 premiér Babiš v poslanecké sněmovně řekl, že Řecko migrační tlaky zvládne s vlastní armádou a bez cizí pomoci. Podle něj není potřeba změny rozpočtu EU.
ČR má v policejní spolupráci dobré jméno
Je pravděpodobné, že zejména Itálie, Malta a Řecko budou pod stálým migračním tlakem a bez pomoci ostatních členských zemí jej nezvládnou.
V loňském roce Česká republika obsadila 4. místo mezi ostatními členskými státy co do počtu poskytnutých policistů/pohraničníků do operačních aktivit agentury Frontex. Letos Česká republika také podpořila Řecko při mimořádné události na jeho mořské a pozemní hranici s Tureckem v rámci nasazení týmu rychlé reakce (RAPID).
Pplk. Svobodová k tomu dodává: „(…) Dobré jméno šíří také specialisté z řad policistů cizinecké policie při posilování vnější schengenské hranice v rámci spolupráce na velkých mezinárodních letištích. Máme skvělé zasíťování policejními přidělenci v řadě zemí, mise v rámci spolupráce na hranicích – Řecko, Srbsko, Makedonie…”
Výběr z odpovědí k jednotlivým anketním otázkám:
- Jaká je v Evropské unii úroveň vnitřní bezpečnosti v porovnání s jinými regiony světa?
Experti se shodli, že Evropská unie je v porovnání se zbytkem světa bezpečným místem.
Profesor Miroslav Mareš uvedl: “Evropská unie z celkového hlediska patří k nejbezpečnějším regionům světa co do míry kriminality i co do sociálních jistot. To samozřejmě neznamená, že by zde kriminalita neexistovala a že v některých oblastech nedochází k závažným problémům.”
Gen. Petr Pavel řekl: “…přesto, že demokratické systémy jsou z principu díky své otevřenosti zranitelnější než ty autokratické, je vnitřní bezpečnost EU jednou z jejích silných stránek.”
- Je v zájmu České republiky posílit ochranu vnější schengenské hranice proti nelegálním činnostem (například nelegální migraci, terorismu či pašování zboží) nebo stačí pro určité situace obnovit ochranu českých hranic?
Experti souhlasí, že posílení ochrany vnější schengenské hranice je bezpochyby v českém zájmu.
Prof. Mareš k tomu uvedl: “Je třeba posilovat vnější ochranu hranic EU, v současnosti je to hlavně pomoc Řecku a Itálii.”
Plk. Šárka Havránková z pohledu elitní policejní expertky dodala: “Svoboda pohybu uvnitř EU/Schengenského prostoru pak v boji s organizovaným zločinem musí být vyvážena mimo jiné silnější ochranou vnějších hranic,…”.
Gen. Petr Pavel si postesknul nad tím, že efektivní kontrola nebyla zajištěna od počátku: “Samotný fakt, že zrušení vnitřních hranic schengenského prostoru nebylo paralelně doprovázeno posílením vnějších hranic a mechanismů jejich kontroly, je pro mnohé dodnes záhadou. Na nápravu chyb není nikdy pozdě a je evidentní, že posílení ochrany vnějších hranic EU v úzké součinnosti s ostatními evropskými zeměmi, které nejsou členy EU, je v přímém zájmu všech evropských zemí.”
Pplk. Soňa Svobodová, která sloužila na bulharsko-srbské hranici, zdůraznila, že ochrana funguje dobře, když je jednotná a systematická: “Domnívám se, že systém funguje jen v případě dodržované důslednosti a spolupráce všech partnerů. Co tím mám na mysli? Namátkové aktivity nepřinášejí kýžený výsledek. Bylo jasně vidět, že přínosné bylo působení pravidel fungujících jednotně ve všech zemích vnější schengenské hranice.”
- Jak by se posílení / obnovení ochrany schengenské hranice mělo projevit v praxi? (například: podporou národních pohraničních složek, rozšiřováním unfirmovaného sboru FRONTEXu, nákupem techniky pro tuto agenturu, nebo změnou jejího fungování?)
Většina expertů zdůraznila potřebu společného evropského postupu.
Gen. Pavel řekl: “Posílení ochrany vnějších hranic EU a obecně vnitřní bezpečnosti je možné pouze při dostatečné vůli členských zemí delegovat nezbytné pravomoci na centrální úroveň.”
Plk. Havránková vysvětlila, že zajišťování vnější hranice je výsledkem spolupráce národních pohraničních složek a unijních orgánů: “Návrh Evropské komise na posílení mandátu Frontexu tedy zahrnuje nejen zřízení stálého sboru Evropské pohraniční a pobřežní stráže, ale také jiné nástroje pro tzv. inteligentní správu hranic jako je Systém vstupu/výstupu (EES), Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS). (…) Česká republika jakož i některé další státy EU pomáhají na bilaterální bázi při ochraně hranic ve třetích zemích západního Balkánu, které jsou tranzitními zeměmi do EU. Konkrétně v Severní Makedonii a Srbsku na základě bilaterální spolupráce, a to již od roku 2016.”
Podle prof. Mareše je klíčové, aby Evropská unie zajišťovala rychlý přesun lidí, materiálu a financí na ohroženou část hranice. Konkrétně uvedl: „Posílení ochrany hranic by mělo mít podobu flexibilních přesunů pomoci na ohroženou evropskou hranici, vytváření fondů na financování takové pomoci a podpory ze strany EU národním státům v ohrožení.”
Bezpečnostní analytik Tomáš Pojar se nepřipojil k názoru, že má dojít k posilování unijních pohraničních orgánů. Uvedl, že ochranu vnější evropské hranice je třeba zlepšit posílením národních orgánů: “Jednoznačně podporou národních pohraničních složek – finanční, technologickou, zpravodajskou a diplomatickou.”
Pplk. Svobodová kritizovala reorganizaci české Cizinecké policie: “V České policii vyvolalo patrně nemalé pochybnosti „zeštíhlení“ či tzv. reorganizace cizinecké policie k 1. lednu 2011: zrušeno bylo 682 a převedeno 696 tabulkových míst. Agendu azylové a migrační stránky převzali úředníci vnitra a celá činnost se roztříštila do tří subjektů, kde můžeme jen spekulovat, jak spolu komunikovaly a také analyzovaly data.”
- Pro období 2021 – 2027 navrhuje Evropská komise zmnohonásobit rozpočet FRONTEXu s cílem vybudovat sbor o síle 10.000 příslušníků. Má česká vláda tento návrh podpořit, nebo má usilovat o zachování FRONTEXu v dnešní podobě (několik stovek stálých zaměstnanců plus cca 1.500 národních policistů “v záloze” pro případ krize)?
Plk. Havránková vysvětlila, že členské státy EU v roce 2019 uzákonily posílení Frontexu na 10.000 příslušníků. Rozhodnutí je právně závazné od 1. ledna 2021. Jak uvedla: “Od tohoto data bude také poprvé nasazen stálý sbor Evropské pohraniční a pobřežní stráže.”
Odborníci však shodně varovali, že samotné rozšíření sboru Frontexu bezpečnost na evropské hranici nezajistí. Zdůraznili, že nezbytná je také koordinace azylové a migrační politiky, jakož i společná akce v regionech sousedících s EU.
Gen. Pavel k tomu uvedl: “Pokud zůstane zachován systém, kdy členský stát na vnější hranici může omezit nebo úplně zakázat činnost agentury na svém území, bude-li to vyhovovat jeho zájmu, pokud nebude problematika vnitřní bezpečnosti řešena komplexně a v úzké součinnosti s existujícími kapacitami NATO, nepřinese jednostranná orientace na FRONTEX očekávaný efekt.”
Dr. Radko Hokovský vysvětlil, že bez jednotné zahraniční politiky nelze efektivně čelit migračním vlnám. Řekl: “Problém ovšem spočívá v tom, že velké členské státy EU nejsou schopny se dohodnout na společném postupu a jejich zájmy v Africe se často rozcházejí. Proto je pro vlády a Evropskou komisi jednodušší předstírat řešení posílením a rozšířením FRONTEXu, které ovšem bez dostatečného zahraničně-politického a bezpečnostního komponentu nemůže příští masové imigrační vlně do EU zabránit.”
Podle Pojara by měl Frontex především podporovat národní pohraniční sbory, ne vytvářet sbor vlastní. Zároveň apeloval na důsledné vymáhání odpovědnosti členských států za ochranu společné hranice. Řekl: “Zodpovědnost ochrany hranic může fungovat momentálně jedině, pokud bude postavena na národních státech. Sdílená nebo přenesená odpovědnost za ochranu hranice fungovat nebude. Státy, které nemají vnější hranici, mají přispívat těm s vnější hranicí schengenského prostoru za předpokladu, že projeví jasnou vůli k ochraně vlastní schengenské hranice. Pokud vůli neprojeví a na ochranu vlastní hranice rezignují, nemají nárok ani na podporu ostatních, ani na setrvání v schengenském prostoru.”
Úplné odpovědi našich respondentů naleznete zde:
plk. Šárka Havránková – ředitelka pracoviště Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci Policejního prezídia ČR, viceprezidentka Interpolu
gen. Petr Pavel – bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR, bývalý předseda Vojenského výboru NATO
prof. Miroslav Mareš – garant programu Bezpečnostní a strategická studia, katedra politologie FSS MU v Brně
Tomáš Pojar, M.A. – prorektor CEVRO Institutu,diplomat, bezpečnostní analytik, bývalý náměstek ministra zahraničních věcí a velvyslanec v Izraeli
pplk. Soňa Svobodová – bývalá policistka a koordinátorka českého RAN (Radicalisation Awareness Network). O svém působení říká: “Sloužila jsem v blízkosti hranice mezi Bulharskem a Srbskem. Členové našeho policejního kontingentu střežili hranici v kombinovaných hlídkách před nelegálním vstupem migrantů a plnili úkoly související s tímto typem obchodu s lidmi.”
dr. Radko Hokovský – bezpečnostní expert, přednáší na FSV UK