Minulý pátek vyjednávali lídři Evropské unie o evropském rozpočtu pro roky 2021–27 a obřím fondu ve výši 750 miliard eur na podporu evropským ekonomikám. K žádnému posunu však nedošlo a nejpozitivnější zprávou setkání bylo, že žádný z premiérů a prezidentů přímo nevetoval návrhy Evropské komise.
Zdá se, že evropské hlavy států, a to i včetně českého premiéra, dál trvají na svých značně rozdílných požadavcích a až na výjimky se moc nesnaží o dosažení kompromisu. Čistí plátci chtějí platit co nejméně, příjemci zase dostat co největší obnos peněz. Nikdo se nechce pohnout ze své pozice. To je ale velmi nebezpečná strategie, neboť jak ukázala eurokrize, čím později přijde v ekonomické recesi pomoc, tím bude pro všechny zúčastněné dražší.
Odmítavou pozici šetřivé čtyřky – tedy Nizozemska, Rakouska, Dánska a Švédska – asi neovlivníme. Bylo by ale dobré mluvit o přístupu českého premiéra. Ten ve svém projevu k evropským státníkům znovu zopakoval, že se mu nelíbí klíč rozdělení peněz ze 750miliardového záchranného fondu, protože Česká republika nedostane tolik, kolik by dle jeho názoru měla.
Ano, klíč rozdělení záchranného balíčku není skutečně tak výhodný, jako je tomu u evropských fondů. Premiér ale nepředstavil veřejně žádný lepší. Čekat na reálný pokles HDP, jak zmínil, je rizikové, a i nereálné – nemůžeme čekat půl roku, pomoc musí přijít okamžitě. Stejně tak můžeme mluvit i o dynamickém klíči, který by státy spíše motivoval vykazovat co nejhorší statistiky. Hlavní ale je, že i kdybychom prosadili něco jiného, Česko na tom může vydělat maximálně „drobné“ ve srovnání s tím, co přináší export do EU. Kvůli tomu nemá smysl blokovat celoevropskou dohodu.
Pro České zájmy v EU zpracoval spolupracovník projektu analytik Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Vít Havelka.
Celý komentář najdete v Lidových novinách vydaných dne 24. 6. 2020