Za výbuchy muničních skladů v moravských Vrběticích v roce 2014, při kterých zemřeli dva čeští občané, stáli podle slov premiéra Andreje Babiše a vicepremiéra Jana Hamáčka agenti ruské tajné vojenské služby GRU. Ti samí lidé, kteří o čtyři roky později otrávili v britském Salisbury rusko-britského agenta Sergeje Skripala a jeho dceru.
Česká republika zatím vyhostila 18 ruských diplomatů, Rusko v reakci vyhostilo 20 českých. Jan Hamáček na včerejším plánovaném jednání ministrů zahraničí EU řekl: „Dovolte, abych využil této příležitosti a požádal vás o solidaritu, buďto vyjádřením, nebo možným vyhoštěním pracovníků ruských zpravodajských služeb z evropské půdy.“ Unijní lídři mu vyjádřili podporu a lze očekávat, že další kroky budou následovat. Podle odborníků je však nutné, aby ČR jasněji artikulovala své požadavky a vyvinula další diplomatické úsilí – velmi podobně, jako to udělala premiérka Mayová v roce 2018. Co přesně by ČR měla od svých partnerů v EU chtít?
Hlavní závěry:
- O pomoc ze strany partnerů v EU si musíme říci lépe a jasněji (pondělní slova Jana Hamáčka nestačí);
- Reakce EU může chvíli trvat a je třeba ji vyjednat (jak ukazuje britský příklad ze Salisbury);
- Pomoci nám může různými způsoby NATO i EU (bude třeba i skrytá diplomacie).
Oslovili jsme Tomáše Pojara, prorektora CEVRO Institutu a diplomata, Miroslava Mareše, garanta programu Bezpečnostní a strategická studia, katedra politologie FSS MU a Pavla Havlíčka, odborníka na Rusko a analytika Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Podle analytika a experta na Rusko Pavla Havlíčka z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) silnější reakce Evropské unie ještě pravděpodobně přijde. “Česká republika na pondělním jednání ministrů zahraničí EU žádala vyjádření solidarity, čehož se jí dostalo. Vzhledem k tomu, jak brzy po zveřejnění informací se pravidelné zasedání ministrů zahraničí konalo, bylo poměrně málo času vyjednat větší reakci na úrovni EU. Přesto ale z české strany nezazněl systémový a ambicióznější požadavek na koordinovaný postih Ruska. Naopak, pondělní vyjádření Jana Hamáčka i Andreje Babiše působila tak, že ze svých původních tvrdých pozic spíše couvají, což se dnes pokusili napravit,” říká Pavel Havlíček.
“Svou solidaritu vyjádřili ministři zahraničí států EU i se Spojeným královstvím po útoku v Salisbury v roce 2018, se kterým se nabízí srovnání. Premiérka Mayová pak ale na summitu lídrů EU vyjednala společný postup, kdy více než polovina členských zemí vyhostila přes 30 diplomatů. Česká republika tak ještě nevyčerpala všechny možnosti, čehož jsou si naši představitelé vědomi. Na unijní úrovni bychom si měli říci o silnější gesto, český premiér může například požádat o svolání mimořádného summitu unijních lídrů. Současné kroky české diplomacie k získávání podpory u vlád jednotlivých zemí jsou důležité pro předjednání společné akce, aby ale měla dostatečný dopad, měla by být dohodnutá na nejvyšší úrovni a koordinovaná v rámci EU i NATO,” dodává Havlíček.
“Česká vláda by měla určitě požadovat zcela konkrétní reakci ze strany zemí EU a NATO, o tom není pochyb. Paralely s britskou žádostí v roce 2018 se rozhodně nabízejí. Je třeba jednat rozhodně, ale neukvapeně, s chladnou hlavou. Zpočátku je často lepší jednat diskrétně, byť rychle – to může vést k daleko lepším výsledkům. Moment překvapení byl na naší straně. Nejsem si akorát jistý, že jsme ho v komunikaci s našimi spojenci patřičně využili,” říká Tomáš Pojar, prorektor CEVRO Institutu a diplomat.
“Doporučoval bych vyžadovat akci. Jen je otázkou, zda opakovat pouze vypovídání diplomatů, které se ukazuje jako něco, co Rusům až tak nevadí. Je to symbolické gesto solidarity, ale potřeba je zefektivnit reálné postupy proti vlivovému a zvláště pak násilnému působení Ruska v EU. Smysluplnější by byla kolektivní diplomatická akce zaměřená na razantní snížení personálu diplomatických úřadů, nejen na jejich obměnu. Vyžadována by měla být i iniciace článku 42 odstavce 7 Smlouvy o Evropské unii a konstatování nepřijatelného kriminálního a agresivního aktu. Důležité by bylo obecně vyčlenit a výrazně posílit národní policejní a zpravodajské složky zaměřené na potírání ruských ilegálních a vlivových aktivit, posílit evropskou spolupráci v tomto rámci a podporovat nevládní a akademické aktivity zaměřené proti tomuto vlivu. Tento aspekt by měl být výrazněji tematizován a medializován i ze strany orgánů EU,” říká Miroslav Mareš, garant programu Bezpečnostní a strategická studia, katedra politologie FSS MU v Brně.
Časová osa událostí ve Velké Británii v roce 2018
Britská premiérka Theresa Mayová v reakci na otravu agenta Sergeje Skripala v Salisbury v roce 2018 vyjednala koordinovanou akci EU, v rámci níž více než polovina členských zemí vyhostila přes 30 diplomatů. Přidaly se další státy, například USA vyhostilo 60 osob. Jak Velká Británie zapojila své spojence v rámci EU? Zde je časová osa událostí…
Co se stalo po otravě Sergeje Skripala ve Velké Británii v roce 2018:
- 4. března – OTRAVA – Sergej Skripal a jeho dcera Julija byli otráveni v Salisbury.
- 12. března – OBVINĚNÍ – Tehdejší premiérka Spojeného království Theresa May oznámila ve Sněmovně, že za otravou „velmi pravděpodobně“ stojí ruská vláda.
- 14. března – VYHOŠTĚNÍ Z UK – Spojené království vyhostilo 23 ruských diplomatů.
- 19. března – VYJÁDŘENÍ UNIJNÍCH MINISTRŮ ZAHRANIČÍ – EU podle něj vyjadřuje se Spojeným královstvím solidaritu („unqualified solidarity“): Statement by the Foreign Affairs Council on the Salisbury attack.
- 21. března – SOLIDARITA S UK – Donald Trump a Emmanuel Macron vyjádřili Spojenému království solidaritu a souhlasili s nutností přijmout opatření k vyvození odpovědnosti vůči Rusku. Premiérka Theresa May během tohoto času předjednávala spolupráci s dalšími evropskými lídry, získala podporu i od Angely Merkelové.
- 22. března – SUMMIT V BRUSELU – Před summitem prohlásila tehdejší šéfka unijní diplomacie Federica Mogherini, že Unie vyjádří se Spojeným královstvím „nejsilnější možnou solidaritu“ („strongest possible solidarity“).
- 23. března – JEDNOZNAČNÁ PODPORA EU – Po čtyřhodinovém jednání na summitu přijali lídři EU vyjádření, v němž útok silně odsoudili. Zavázali se v něm také „koordinovat své kroky“ podle odpovědí ze strany Ruska.
- 26. března – VYHOŠTĚNÍ Z EU – Předseda Evropské rady Donald Tusk oznámil, že na podporu Spojeného království se rozhodlo zatím 14 členských zemí EU vyhostit ruské diplomaty. Ze států EU vyhostily 4 diplomaty Německo, Francie a Polsko, po 3 Česko a Litva, 2 diplomaty Dánsko, Itálie a Nizozemsko, jednoho Estonsko, Chorvatsko, Finsko, Lotyšsko, Maďarsko a Rumunsko. Spojené státy se rozhodly vyhostit 60 diplomatů, Ukrajina 13, Kanada 4.
- konec března – PODPORA DALŠÍCH STÁTŮ – Počet zemí zapojených do vyhoštění ruských diplomatů na podporu Spojeného království se v dalších dnech zvyšoval, přidaly se například Norsko, Albánie nebo Makedonie. Celkem se jednalo o více než 100 zaměstnanců Ruska.